Stimulační drogy
Pervitin, Kokain, Extáze, Crack, Fenmetrazin, Kofein, Efedrin, Kathin, Amfetamin
Stimulační drogy jsou drogy, které uvolňují lehkou depresi a zvyšují aktivitu a energii. Patří sem kofein i čaj, dále kokain, amfetaminy (Desoxyn, Dexedrin), metamfetamin (speed), fenmetrazin (Preludin), metylfenid t (Ritalin), a jiné (Cylert, Sanorex, Tenuate). Také mnoho léků se používá jako stimulanty (uppers). Jednotlivé druhy jsou pojmenovány podle jejich vzhledu: yellow jackets, robin eggs, white crosses, black beauties, bennies.
Budivé Aminy
Žádoucím účinkem těchto psychostimulancí má být zvětšení úrovně bdělosti, popř. zabránění spánku. Lze-li toho jejich podáním dosáhnout, pak k tomu dochází zprostředkovaně, tím, že tyto látky urychlují psychomotoriku. Jsou-li psychické a nervové procesy urychleny, je mozek schopen v časové jednotce zachytit a zpracovat více podnětů a tato vyšší citlivost zabraňuje usnutí. Tohoto účinku však často dosahují na úkor kvality práce mozku: člověk duševně pracuje sice rychleji, ale s více chybami, někdy vysloveně zbrkle až zmateně. Dalším vedlejším jevem je snížení prahu pro vznik úzkosti a strachu.
Pomocí těchto stimulantů si např. mládež usnadňuje učení před zkouškami, rychle si vybavují.
Hledá se hlavně euforie, aktivita a hovor ve skupině. Převládá nechutenství. Zkušení se nutí k požívání vitamínů. Po probuzení z tahu pociťují "úžasný hlad". Jsou vyhledávány tak‚ proto, že mimo excitační působení zvyšují příjemnost sexuálních pocitů a odsouvají ejakulaci. Amfetamin tak‚ používali kokainisté v inhalaci jako náhražku kokainu. Po delším užívání a díky zvyšování dávky (20 tablet denně) se začnou objevovat prchavé iluze a halucinace. Později vystupuje do popředí vztahovačnost, pocit, že se někdo dívá. Jsou pozorovány zvláštní záblesky, jasně barevné kontury předmětů a dění kolem nabývá zvláštního smyslu.
Budivé aminy jsou látky synteticky vytvořené, amfetaminy, metamfetamin (MA, Pervitin, Speed) a další (Ice). Dále sem patří Psychoton, Fenmetrazin, Centedrin, Ritalin, Preludint, Mirapont. Tyto budivé lá tky jsou sympatomimetické aminy, kde stimulace nervového systému převyšuje periferní adrenergní efekt. Významná je jejich centrální inhibice pocitu hladu. K tomu stačí 5 - 10 mg. Jako psychoanaleptika mohou působit i preparáty jiného složení, např. velké dávky kofeinu, Sydnocarb, ale i Meratran, inhibitory monoaminooxydázy (Niamid, Nuredal, Parnate).
Obecně stimulační drogy:
Možné účinky :
pokles soustředěnosti, excitace, euforie, pokles tepové frekvence a krevního tlaku, ztráta chuti k jídlu, celková stimulace, pocit zvýšené psychické a fyzické výkonnosti, schopnost vcítit se do druhého, nespavost
Projevy předávkování :
pokles tělesné teploty, křeče, halucinatozorně-paranoidní psychóza, možné úmrtí
Abstinenční příznaky :
apatie, dlouhý spánek, podrážděnost, deprese, nervozita, neklid
Opiáty
Někdy bývá tato skupina označována jako morfiová. Podle jednoho zástupce morfinu čili morfia, kde hlavní zneužívanou látkou je opium (látky: opium surové, kuřácké opium a z něj izolované některé alkaloidy: heroin, morfin, kodein, tebain, kodein). Opium je gumová hmota zaschlé šťávy z nezralých makovic, především bílé odrůdy máku (papaver somniferum album). Vlastnosti makové šťávy byly známy již v době mezolitika (8 000 - 5000 př. n. l.). Podle tureckých zdrojů je kolébkou máku země dvou řek - Mezopotámie. Užití opia zřejmě rozšířili asijští nomádští obchodníci ze Sýrie. Podle ústního podání se mák jako prostředek k utišení bolesti užíval již v 7. století. Jeho omamné účinky byly zřejmě známy i prvním egyptským lékařům. Arabové převzali opium zcela přirozeně od Egypťanů a dovezli ho do Indie, kde byl o století později, r. 1526, v době panství islámské říše vybudován 1. státní opiový monopol. Několika různými cestami se pak šířilo opium na východ: od 8. do 11. století přes Perskou náhorní rovinu, rovinu Indu a Gangy a podél Himalájí k Bengálskému zálivu. Od údolí Nilu se znalost opia rozšířila na pobřeží Ománu, pak podle Barmy a od Indočíny k Malajskému poloostrovu, v 17. století také z Formosy do Číny. Ve středomoří bylo opium známo jako prostředek k utišení bolestí již v době antiky. Ve starém Řecku nařezávali makovice za účelem získání opia. Rozlišovali mezi vytlačenou šťávou z plodů nebo z celé rostliny zvanou meconium (podle Mekonu, makového města) a mléčnou šťávou makovic zvanou opos (od ní odvozen název opium). Zde vymyslel osobní lékař císaře Nerona všeobecně účinný lék, zvaný theriak, který byl podáván s opiem. Po mnoho století bylo opium pojídáno a popíjeno. S rozšířením tabáku v 16. a 17. století se vyvíjely techniky umožňující kouření opia. V Indii založila v 18. století anglická Východoindická společnost v Bengálsku opiový monopol. Legálně bylo opium dodáváno lékařům a lékárníkům Starého světa, kde se obzvláště v Anglii rozšířil konzum opia v 18. a 19. století (Thomas de Quincey: Poznatky konzumentů opia v Anglii, 1822).
Kromě morfinu obsahuje hlavně kodein a polosyntetický derivát heroin. Setý mák je prastará kulturní rostlina pocházející snad z Mezopotámie, byla pěstována v Malé Asii, v Egyptě, v Řecku. Lidé znají jeho opojný účinek více než šest tisíc let. Byl pěstován již v době starých Sumerů. Jejich lékaři předepisovali opium jako prostředek proti různým nesnázím - od nespavosti až po menstruační potíže. Jedni jeho účinek vychvalovali, např. Hippokratés, jiní naopak upozorňovali na jeho nebezpečné vlastnosti. Ve středověku bylo užívání této drogy na jistý čas zakázáno. Střední Evropa se však dlouho této droze neubránila. V polovině 19. století zde počet závislých kuřáků stoupl na 15 miliónů. Teprve až počátkem 20. století se podařilo dovoz opia z Číny zastavit. Původně se používala jen šťáva z makovic. Opiové alkaloidy se získávaly vyvařením makovic ve vodě. Makovina obsahuje okolo 6% alkaloidů. Častější než pojídání a pití, je kouření cigaret s obsahem opiátů. Při odpovídající dávce dochází ke změně vědomí spojeného se změnou vědomí spojeného se ztrátou pocitu tělesné bolesti. Člověk se stává spíše klidným pozorovatelem vnitřního a vnějšího dění než jeho aktivním účastníkem. Tento stav klidného, mírného a tichého stavu trvá několik hodin. “Morfinista” bez drogy se stává dráždivý, rozladěný, depresivní a jeví se unavený, přitom však neklidný a úzkostný. Jeden nápadný znak, který může “morfinistu” prozradit, jsou zúžené zornice a nápadně bledá pokožka. Dalším znakem jsou místa vpichů. Bylo zjištěno, že matky závislé na morfinu v době těhotenství mají děti, které jsou na morfinu závislé vrozeně.
Konopí
Jsou to dvoudomé byliny se vzpřímenými lodyhami drsně chlupatými, samičí rostliny bývají nižší než samčí, které jsou štíhlejší a dozrávají asi o měsíc dříve. Lodyhy jsou vysoké okolo 2 až 3 metrů a jsou v horní části větvené. Listy jsou dlanitě složené, 3 až 7 četné se zubatými čárkovitými žilnatými lístky. Stopkaté samčí květy jsou uspořádány do lat, samičí úžlabní květy jsou přisedlé. Jsou to rostliny větrosnubné. Plodem je jednosemenná nažka. Hlavní kořen je vřetenový s mnoha postranními kořínky.
Konopí pochází z Indie, západní a Střední Asie, kde bylo již pěstováno asi tisíc let př. n. l. Odtud se rozšířilo začátkem prvního tisíciletí do Evropy a postupně do celého světa. Je to teplomilná rostlina, ve střední a jižní Evropě se pěstuje v teplejších oblastech na neutrálních až mírně kyselých hlinitých půdách s dostatkem vláhy a dusíku v půdě.
V našich oblastech se vyskytují tři druhy konopí:
konopí seté (Cannabis sativa) se pěstuje pro svá lýková vlákna, která mají vysokou pevnost a pro svá olejnatá semena,
konopí indické (Cannabis indica), někdy uváděné jako (Cannabis sativa) subsp. (indica), se pěstuje pro pryskyřičný sekret, který vylučují žláznaté listy a hlavně samičí květenství,
konopí rumištní (Cannabis ruderalis), někdy uváděné jako (Cannabis sativa) subsp. (ruderalis), je plevelnou rostlinou zavlečenou k nám z oblastí jižní Ukrajiny.
